Ticho v televizi, rachot ve fabrikách
Zatímco my – fanoušci – si dáváme horký čaj, doháníme spánek a zkoušíme si představit nedělní odpoledne bez startovního roštu, týmy řeší úplně jiný problém:
Jak z tohohle šampionátu vysosat poslední data a zároveň už žít o rok (nebo dva) dopředu.
Sotva se dohasí ohňostroje nad Yas Marinou, následuje povinná tečka – posezónní test v Abú Dhabí, kde se na trati objeví kombinace stávajících hvězd a „mladých vlčáků“, které budeme možná za dva roky znát z tabulek výsledků. Týmy tam nejen testují pneumatiky pro další rok, ale hlavně ladí první náznaky toho, jak bude vypadat příští kapitola – a tentokrát i s ohledem na velké přepsání pravidel pro rok 2026.
V továrnách mezitím běží tři paralelní světy:
inženýři rozpitvávají letošní sezónu kolo po kole,
aerodynamici nechávají větrné tunely a CFD pracovat víc než o závodním víkendu,
a šéfové se dívají na tabulku – ne bodovou, ale rozpočtovou.
To údajné „ticho“ zimní přestávky je ve skutečnosti nejhlučnější v zákulisí. Jen to není vidět v přímém přenosu.
F1 na rozcestí: starý svět vs. rok 2026
Zimní přestávka po roce 2025 má navíc zvláštní příchuť. Všichni vědí, že rok 2026 nebude jen další iterace křídel a barviček – ale velký restart:
auta mají být menší a lehčí,
přichází mnohem větší podíl elektrické energie,
aktivní aerodynamika nahradí spoustu toho, na co jsme si zvykli v éře DRS.
Tahle zimní pauza je proto trošku jako poslední večer starého bytu. Ještě v něm spíš, ale už přemýšlíš, kam postavíš gauč v tom novém. Týmy dělají přesně to samé – jen ten „gauč“ má 1000 koní a stojí pár stovek milionů.
Když šampioni sundají helmu
Norrisova první zima s titulem
Lando Norris vstupuje do téhle přestávky jinak než kdykoli předtím – jako čerstvý mistr světa. Třetím místem v Abú Dhabí porazil Maxe Verstappena o pouhé dva body a uzavřel sezónu, která McLarenu přinesla nejen titul jezdecký, ale i konstruktérský.
Upřímně – když jsem sledovala, jak Lando v cíli skoro víc vydechne, než že by propukl v extázi, měla jsem pocit, že tahle zima pro něj nebude o šampaňském, ale o dojezdu emocí.
Jeho plán je přitom překvapivě jednoduchý:
odjet povinné akce s týmem,
naposledy si ve Wokingu poslechnout, jak to celé „upekli“,
a pak se na chvíli ztratit – od sociálních sítí, médií, od všeho.
A já tomu rozumím. Po sezóně, kdy každý víkend znamenal buď krok k titulu, nebo krok zpátky, je největší luxus možná právě to, nemuset na F1 týden myslet.
Verstappen: král bez koruny, ale ne bez motivace
Max Verstappen je na opačné straně příběhu: vyhrál závod, ale prohrál titul. A to o směšně malý rozdíl, který bude strašit titulky i highlighty ještě hodně dlouho.
U Maxe mám pocit, že jeho „off-season režim“ má jen dvě polohy:
rodina – čas, který během roku logicky krade kalendář,
simracing a příprava – protože pokud existuje člověk, který dokáže trávit zimu závoděním na virtuálních okruzích, je to právě on.
Letošní zima je ale jiná ještě v jednom – Red Bull se mění víc, než by se Maxovi asi líbilo. A teď se dostáváme k člověku, který strávil v zákulisí Red Bullu víc než dvě dekády.
Konec jedné éry: Marko se loučí
Když odejde muž, který uměl říct „ne“ (číst více)
Zpráva, že Helmut Marko po sezóně 2025 končí v roli motorsportního poradce Red Bullu, pro mě byla něco jako náhlé vypnutí motoru uprostřed rovinky. Všichni jsme věděli, že mu je 82 a jednou to přijít musí, ale stejně to působí nečekaně.
Marko byl pro Red Bull víc než jen „poradce“:
budoval juniorský program, který do F1 přivedl Vettela, Verstappena a celou řadu dalších,
měl prsty v klíčových rozhodnutích při tvorbě dvojice týmů (Red Bull + Toro Rosso / AlphaTauri / Racing Bulls),
a nebál se říkat věci nahlas – často až moc nahlas.
Ať už se nám jeho výroky líbily nebo ne, byl to člověk, který dělal z Red Bullu tým s charakterem. Jeho odchod po roce, kdy Verstappen těsně ztratil titul na úkor Norrise, navíc dostává symbolický rozměr:
jedna éra dominance se uzavírá a zároveň se otevírá okno do budoucnosti, kde už Red Bull nebude „tým Dietricha a Marka“, ale plnohodnotná korporátní struktura s novým vedením.
Co to znamená pro Maxe a zbytek padoku
Není tajemstvím, že Verstappen bral Marka skoro jako druhého tátu. Dřív dokonce naznačoval, že bez něj si Red Bull neumí představit – zároveň ale ví, že jeho skutečnou pojistkou je rychlé auto, ne konkrétní funkce v organigramu.
Pro mě je Markův odchod hlavně signál fanouškům:
Red Bull už není „punková“ stáj, která přišla rozbít zaběhnutý svět,
stává se z ní etablovaný gigant, který řeší nástup nových motorových partnerů, pravidla 2026 a dlouhodobou udržitelnost.
A tahle proměna bude možná nejvíc vidět právě přes zimu – na tiskovkách, v zákulisních rozhovorech, v tom, jak moc (nebo málo) budou ještě ochotni pouštět ven syrové emoce.
Jezdecké „prázdniny“, které nejsou jen o dovolené
Klid, který trvá tak maximálně tři týdny
Jako fanoušci si někdy malujeme, že piloti mají od prosince do února nekonečné prázdniny. Realita je spíš tahle:
pár dní rodinného režimu,
pár povinných akcí a sponzorských povinností,
a pak rychlý návrat do režimu posilovna – simulátor – schůzky s inženýry.
Zimní pauza je totiž jediné období, kdy se opravdu dá „přepsat“ jezdec – shodit pár kilo, změnit trénink, zkusit jiný přístup k přípravě. A u některých to letos bude potřeba víc než u jiných:
Hamilton ve Ferrari po sezóně plné frustrace,
mladí dravci typu Piastri, kteří cítí, že byli blízko titulu,
piloti týmů, které v éře 2022–2025 spíš přežívaly než zářily – pro ně je 2026 novou nadějí.
Sociální sítě vs. realita
Zvenku to občas vypadá jako nekonečná série fotek z pláží, hor a posiloven. Ale když se na to podívám jako fanoušek, který už pár zim F1 přežil, platí jedno:
čím víc „dovolené“ jezdec postuje, tím víc hodin pravděpodobně tráví někde za zavřenými dveřmi v simulátoru.
Zimní obsah na sociálních sítích je vlastně taková malá hra: týmy chtějí působit uvolněně, ale zároveň nesmí dát konkurenci ani fanouškům moc velké nahlédnutí pod pokličku. Takže vidíme jen pečlivě vybrané střípky.
A možná je to dobře. Některá kouzla je lepší vidět až na prvních testech.
Co si z toho odnáší fanoušek
Off-season jako šance zpomalit
Když se kalendář F1 nafukuje do absurdních rozměrů, začínám mít zimní pauzu skoro ráda. Je to těch pár týdnů, kdy si člověk může F1 vychutnat jinak:
dočíst rozhovory, na které během roku nebyl čas,
vrátit se k pár závodům a podívat se na ně bez nervů,
nebo si jen v hlavě přehrát, co s námi ta sezóna udělala.
Letos k tomu máme navíc dva silné „rámce“:
Norrisův titul, který ukazuje, že i „normální kluk“ může porazit mašinu,
Markův odchod, který symbolicky zavírá kapitolu Red Bullu, jak jsme ho znali posledních dvacet let.
Proč mám ráda právě tohle ticho
Přiznám se, že mám ráda chvíli, kdy kalendář F1 na mobilu na chvíli oněmí.
Nikdo mi neposílá notifikaci „za 30 minut start“,
žádné řešení strategií,
žádné dohady, jestli je pětisekundová penalizace moc nebo málo.
Jen já, pár myšlenek a vědomí, že příští rok bude všechno zase trochu jinak. Týmy změní barvy, pravidla přepíšou karty a jezdcům přibydou nové výzvy i nové šance.
A právě proto mám potřebu tenhle pocit si zapsat. Aby mi za pár let, až se budeme hádat o tom, jestli rok 2026 F1 zachránil nebo zabil, připomněl ještě něco jiného:
že nejhezčí na tom všem někdy není samotný závod, ale to krátké nadechnutí mezi sezónami, kdy svět F1 na chvilku ztichne – jen proto, aby se mohl vrátit ještě hlasitější.
